Prý hloupneme
Tento Oxfordem vědecky potvrzený fakt, mě v prvním okamžiku docela nadzvedl. Dotkl se mého, docela vysokého, mínění o mé maličkosti.To, že to objevil vážený tým britských vědců, srovnávacími studiemi, ještě neznamená, že to musí být pravda. Vědeckým výzkumům přestávám věřit už od doby, kdy přišli s tím, že po hlávkovém salátu se tloustne. Jo, prý se tloustne díky hnojivům, kterými ten salát polévají.
Takhle mi slavné vědecké týmy berou jednu iluzi za druhou. Když k tomu připočtu různé testy potravin, škodlivost umělých vláken na těle, zprávy, že nemám vycházet z domu, protože polétavý prach překročil tisíckrát normu, nebo vykvetly jehnědy a stovky jiných milých zpráv, nevidím budoucnost lidstva, ani svoji, nijak růžově. A teď ještě přijdou s tím, že blbneme, že umřeme na blbost, že intelektuální doba Evropy skončila.
Argumenty vědců: V 19. století šla kultura vpřed. Tehdy žili slavní spisovatelé, básníci a umělci. Tehdy vědci objevovali ty nejvýznamnější objevy lidstva, dnes už žijeme jen z jejich poznatků. Lidi jsou líní myslet, encyklopedické znalosti mají na úrovni přerostlých šimpanzů (tak to aspoň vyznělo) a mozky vykazují menší kapacitu, než byla kapacita mozku mého děda, o pradědovi ani nemluvě. (Volná citace z článku v MF Dnes).
„Panebože, co je to zase za kravinu,“ nedá mi, abych nekomentovala nahlas komentář v novinách. „Četl jsi to? Prý jsme už úplně blbý, jako tedy my Evropani.“
„Jaká kravina? Holá fakta, drahoušku,“ pronese můj muž, vytržený z luštění křížovky. Jeho neoblíbenější činností, zakončující ranní četbu tisku. „Jo, četl, mají pravdu.“
„Nepovídej, a na to jsi přišel jak,“ ptám se svého pana dokonalého.
„Vezmi si sebe. Před pár lety, všechno co jsi potřebovala vědět, sis nosila sebou v noťasu. Dneska už ti na to stačí telefon.“ Když mi může sdělit, že jsem blbá, jak zjistili vědci z Oxfordu, ani mu nevadí, že ho rušením z luštění.
„Jasně, já gúgluju většinou tvé dotazy, jestli sis nevšiml.“ Protáčí mě. Že jsem nedržela pec.
„Fajn. Tak mi řekni, jaké mám telefonní číslo?“ Evidentně se baví.
„Hele lušti si křížovku.“ Vím, že končí na pět set. Dostal mě. „To, že ho nevím, ještě snad neznamená, že jsem blbá.“
„No, já jen, že když nebyly tyhle vynálezy, tak sis musela pamatovat aspoň ty nejdůležitější telefony. A teď? Zařveš do mobilu jméno, protože jsi slepá jako krtek, a hotovo. Mozek vlastně nepotřebuješ. A tak je to se vším. Na co studovat, hledat, když stačí gúglovat.“ Obhajuje Oxford. „Vzpomeň si na svého otce. Co nenastudoval, nevěděl. A že toho věděl! Hotová pochodující encyklopedie.“
Mlčím, má vlastně pravdu. Vzpomenu si, jak se můj děda rozčiloval, že nás pouští ze škol nevzdělané.
„Já, když jsem ukončil gymnázium, tak jsem musel umět latinu, francouzštinu, němčinu.“ Říkal rozzlobeně. „Vy neumíte ani tu pitomou ruštinu. Co vás taky ty ženský můžou naučit. Mají jiné starosti. Nic neumíte, nic nevíte, nic vás nezajímá. Co z tebe děvenko, bude?“
Vzpomenu si na svého otce, obloženého stohy knih, píšícího celé noci na staré Remingtonce vědecké články. Dokázal mi vysvětlit, jak je to vlastně s matičkou Zemí, Sluncem a planetami kolem, za pomoci jablka, švestek a jedné blumy. To byl měsíc. Naučil mě dělat preparáty, začali jsme tenkou blankou z cibule a stařičkým mikroskopem.
Začnu hledat ve své mizerné paměti, kdo se za posledních dvacet let nějak zapsal do mého podvědomí tím, že něco skvělého napsal, namaloval, zhudebnil. Hledám v paměti nějaké nové Beatles, nějakého nového Dalího, nějakého nového Baudelaira. Nikoho takového nenacházím. Po světových jevištích poskakují pořád ještě Stouni, dědci nad hrobem, Cohen už taky není žádný mladík. Z literatury? Malíři? Nikdo takový nový, kterého zná a uznává celý svět, mě nenapadá. O politicích se snad bavit nebudeme, poslední velká politička, co já vím, byla Margaret. Pak snad ještě Rowlingová se svojí pohádkou.
„Hele, tak nad tím přemýšlím,“ začnu zkroušeně. „Obávám se, že mají pravdu.“
„Vždyť jsem to říkal už před hodinou,“ V hlase má vítězný tón. „Navzdory všem těm moderním technologiím, blbneme. Mně stačily dva díly toho přiblblého pořadu, že nikdo nejsme dokonalý. To byla přehlídka totálního zblbnutí národa, ohne sranda.“
„Tak fakt je, že nějak ten mozek už nepotřebujeme. Ale musíme umět gúglit. Tetička Wiki toho ví také dost. Ale někteří z nás neumí ani to, že jo?“ Neodpustím si.
„Jestli tě to uklidní, tak ti vědci z Oxfordu jsou taky Evropani.“ Je milý, chce mi pofoukat bebínko. „Hele, já uvařím kafe, ty mi vygúgluj kdo
napsal Cosi Fan Tutte. Je to v té křížovce, v tajence.“
Vím to, ale když se mi vaří káva…
Běla Polášková
Kohoutek
Tenhle příběh je hodně starý. Kdykoliv chci posuzovat nebo přijít na to, co chtěl autor abstraktního obrazu dílem říci, a odpověď nenacházím, mám nutkání rezolutně prohlásit: „ten pan umělec si dělá z lidí srandu“. Leč vzpomínka na onen zážitek, můj soud, respektive odsudek okamžitě zastaví...
Běla Polášková
Malý exkurz do duše šíleného golfisty
Dnešní den začal opravdu báječně. Probudil jsem se do slunečného rána, svěží a plný elánu. Taková rána jsou pro mě čím dál, tím více vzácnější. Častěji se probouzím s pocitem, že jsem celou noc tahal putny s uhlím do pátého patra, a se zbožným přáním spát ještě dalších osm hodin.
Běla Polášková
Den blbec
To ráno vstanete a cestou do koupelny si v bytě, který nemá jediný práh, si ukopnete palec. Moc to bolí. Pasta z kartáčku na zuby vám spadne do odtoku a odplave. „Den blbec“ je úspěšně odstartován...
Běla Polášková
Olomoucké syrečky na cestách
Jestli vás nějaký váš příbuzný někdy požádá o přivezení Olomouckých syrečků, zdvořile, leč rezolutně odmítněte. Leda, že jste tak velký extrovert, že vám pozornost široké veřejnosti nečiní potíže. Ani doma, ani v cizině. Možnost, jak splnit přání, je dokonalý obal, ale opravdu velmi dokonalý.
Běla Polášková
Sex ve městě po Česku.
Seriály nemusím, velká část mi připadá úplně blbá. Ty, které jsem celkem sledovala, byly dva. Tudorovci (i když o králi Jindrovi mám jinou představu, co se jeho zevnějšku týká), ale mám historii ráda a i když tento příběh důvěrně znám, tak mi z něho moc neuteklo. Jediný, který jsem stíhala, byl Ranč u zelené sedmy. Měl všechno, příběh, skvělé obsazení a hlavně tam byla sranda. Další byl Sex ve městě (z toho mi sice polovina utekla), ale každý díl, který jsem viděla, mě náramně pobavil. A taky jsem tam našla vzdálenou paralelu s mými třemi přítelkyněmi, se kterými to táhnu životem už víc než třicet let.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Prodej pozemek Ostatní, Ždánice
Ždánice
2 204 400 Kč
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1720x