Láska kvete v každém věku
Každé léto jsme jezdili k prarodičům (staříčkům) alespoň na týden. Ne abychom si na čerstvém venkovském vzduchu odpočinuli, ale udělat práce, na které naši staříčkové už nestačili. Staříčkovi bylo tehdy čtyřiaosmdesát a stařence o dva roky méně. Byli ještě čilí, ale málo platné, kolem domu je vždy práce dost. Byly i takové činnosti, na které už nestačili.Tak se rodina střídala, aby během léta dala do pořádku, co se dalo.
„No to je dost, že jste tu,“ vítala nás stařenka na zápraží chalupy. „Já už měla strach, jestli se vám něco nestalo. Sednici máte připravenou.“
„Kde je staříček?“ Ptám se. Vždy stojí vedle stařenky a vítají nás oba. Dnes ne. Stařenka jen mávla rukou: „Tak pojďte dovnitř.“
Následujeme stařenku, husím pochodem, úzkou síní do kuchyně. Velká selská místnost, s nefalšovanou velkou pecí uprostřed. Staříček sedí za pecí, plete košík, ani hlavu nezvedne, když vstoupíme dovnitř.
„Dobrý den,“ mluvím hlasitěji, než je mým zvykem, abych měla jistotu, že mě slyší. Manžel se ke mně přidává a huláká pozdrav, až mi ucho zaléhá.
„To je marný,“ stařenka se tváří znechuceně. „Dneska on mluvit nebude. Já ho znám, dědka.“
„Co se stalo?“ Ptám se zvědavě. Stařenka zase mávne rukou. „Dejte si věci nahoru, udělám kafe a mám upečenou buchtu.“
Staříček plete košík, na nás vůbec nereaguje. Dotáhneme tašky do pokoje: „Vybalím až pak.“
„Co je dědovi?“ Ptá se muž.
„Vím já? Asi se pořádně dožral, neřekli jste mu někdo něco?“ Je to divné.
„Co bychom mu asi měli říkat?“ Přemýšlí nahlas. „Od minule, jsem s ním nemluvil. Jindra taky neříkal, že by byl naštvaný. Nevím.“
Dole už je na stole připravená buchta a konvice plná kávy, kterou já miluji už od děcka. Melta voní celou kuchyní. Pro mého muže menší konvice pravé kávy, on Meltu nerad.
„Josef, pojď se přivítat s dětmi a na kafe.“ Láká stařenka dědu. Odpovědí je jí zaryté ticho.
„Ani trávu pro králíky nepřinesl. Honzo, že mi zajdeš?“ Stařenka se už zlobí. „Dědek paličatý, někdy je na zabití. Pošus.“
„Co se vlastně stalo?“ Tohle u nich neznám. Děda má vždy řečí, že se nedá zastavit. Je veselý, samá sranda. Teď tu zarputile sedí u pece a dělá, že tu nikdo není.
„No, co asi. Co bys řekla?“ Stařenka hodí zlostným pohledek k dědovi. „No mě se nechtělo, tak se trucuje.“
„Jako co? Jako to?“ Ptá se inteligentně můj muž, oči nevěřícně rozšířené.
„Jo, přesně to.“ Stařenčina dobrá nálada je tatam. „Že už si nedá pokoj, dědek bláznivý.“
„Panebože, to jsou teda vyhlídky,“ Říkám nevěřícně. Je to mužův děda a krev není voda. „To nepřežiji.“
„Budeš muset, děvenko.“ Stařenka asi ví své. „Budeš muset.“
Zbytek dne uplyne v pilné práci. Muž obstará za dědu králíky, jde prořezat stromy v sadu a pokácet starou hrušni. Já nahoře umyji všechna okna (horní okna jsme stařence zakázali mýt) a jdu na zahradu. Okopu lán jahod (prý jsou pro nás), rozlézají se po zahradě jako plevel. Den uteče hrozně rychle. Večer už máme oba dost. Čerstvý vzduch a práce si na nás vybraly svou daň. Povečeříme, vysprchujeme se a jdeme na kutě. Stařeček sedí u pece a nemluví. Košík je hotový, děda bafá dýmku a vůně tabáku se line po kuchyni. Na naše „dobrou noc“ neodpoví.
Ráno se probouzím celá polámaná. Když vidím, jak leze z pelechu můj muž, nebude na tom o nic lépe. Ranní hygienu vezmeme hákem, oblečeme se do pracovního, a jdeme dolů. Už na schodech cítím vůni Melty. V kuchyni je prostřeno k snídani a stařenka nese na stůl konvice.
„Nazdar děti, tak co, jaká byla cesta?“ Staříček sedí v čele stolu a vesele hlaholí. Pusu od ucha k uchu. S umělým chrupem má úsměv filmové hvězdy. Nám oběma spadne čelist údivem. „To ani pusu nedostanu, na tu jsem se těšil nejvíc.“
„Dobré ráno stařečku,“ zdravím, a jdu mu dát pusu na nastavenou tvář.
„Ta byla děvčice, takovou štramandu si ani nezasloužíš, Jene,“ rozverně popichuje mého muže.
„Však vy babičku taky ne,“ vrací úder můj muž.
„V tom sadu jsi se taky teda nepředved, to musíme probrat ještě jednou.“ Kontruje děda. Tak se budou špičkovat celý týden, takhle ty dva znám.
„Jó, a zajdeme za starým Šváchou, ta jeho loňská slivovice, to budeš koukat. Mana nebeská.“ Oči dědovi jen svítí. Září jak sluníčko.
„No nazdar, to zase budete vypadat,“ říkám, protože to důvěrně znám.
„Tak ticho, bude se jíst.“ Zavelí stařenka. Oba poslušně zmlknou. „A ke Šváchovi půjdete až na večír.“
„Dyť jo, pořád“ stařeček otočí oči vzhůru. Zakousne do buchty. Tváří se blaženě. O včerejšku nepadne ani slovo.
Koukám na stařenku. Vidí otazník v mých očích. Kývne hlavou a pokrčí rameny.
Běla Polášková
Kohoutek
Tenhle příběh je hodně starý. Kdykoliv chci posuzovat nebo přijít na to, co chtěl autor abstraktního obrazu dílem říci, a odpověď nenacházím, mám nutkání rezolutně prohlásit: „ten pan umělec si dělá z lidí srandu“. Leč vzpomínka na onen zážitek, můj soud, respektive odsudek okamžitě zastaví...
Běla Polášková
Malý exkurz do duše šíleného golfisty
Dnešní den začal opravdu báječně. Probudil jsem se do slunečného rána, svěží a plný elánu. Taková rána jsou pro mě čím dál, tím více vzácnější. Častěji se probouzím s pocitem, že jsem celou noc tahal putny s uhlím do pátého patra, a se zbožným přáním spát ještě dalších osm hodin.
Běla Polášková
Den blbec
To ráno vstanete a cestou do koupelny si v bytě, který nemá jediný práh, si ukopnete palec. Moc to bolí. Pasta z kartáčku na zuby vám spadne do odtoku a odplave. „Den blbec“ je úspěšně odstartován...
Běla Polášková
Olomoucké syrečky na cestách
Jestli vás nějaký váš příbuzný někdy požádá o přivezení Olomouckých syrečků, zdvořile, leč rezolutně odmítněte. Leda, že jste tak velký extrovert, že vám pozornost široké veřejnosti nečiní potíže. Ani doma, ani v cizině. Možnost, jak splnit přání, je dokonalý obal, ale opravdu velmi dokonalý.
Běla Polášková
Sex ve městě po Česku.
Seriály nemusím, velká část mi připadá úplně blbá. Ty, které jsem celkem sledovala, byly dva. Tudorovci (i když o králi Jindrovi mám jinou představu, co se jeho zevnějšku týká), ale mám historii ráda a i když tento příběh důvěrně znám, tak mi z něho moc neuteklo. Jediný, který jsem stíhala, byl Ranč u zelené sedmy. Měl všechno, příběh, skvělé obsazení a hlavně tam byla sranda. Další byl Sex ve městě (z toho mi sice polovina utekla), ale každý díl, který jsem viděla, mě náramně pobavil. A taky jsem tam našla vzdálenou paralelu s mými třemi přítelkyněmi, se kterými to táhnu životem už víc než třicet let.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Omezí dávky i povolení. Litva a Polsko pomohou Kyjevu s vracením branců
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku. Ve čtvrtek to...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Financial Controller (A12540)
AURES Holdings a.s.
Praha
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1720x