Jak je důležité mít koníčky

Mít nějaké koníčky, tedy hobby, nebo dokonce několik, vám zaručí jediné – nikdy se nebudete nudit. Když se nebude nudit, zažijete spoustu radostí, vzrušení, možná i zklamání. Pokud vám vydrží do pozdního věku, nezařadíte se mezi seniory, pro které je zbytek života už jen čekáním na truhlu. Taky si těžko proženete kulkou hlavu, jako můj ovdovělý strýc, protože život pro vás ztratil smysl.

„Řekni mi, co celý den děláš?“ Strýc, který před rokem ovdověl, objíždí ve svých čtyřiaosmdesáti letech příbuzné, a všem klade stejnou otázku. Člověk, který každé ráno hodinu poctivě cvičí, aby si zachoval kondici. Kypí zdravím a trápí se zoufalou nudou. Radost z jeho jediné zábavy, cestovat po světě, mu vzala smrt tety. Samotného ho cestování nebaví, přátele nikdy neměl, a snad ani nechtěl. S Lilly procestovali zeměkouli nejméně dvakrát dokola. Z cest měl krásně vypracované deníky, plné fotek, upomínek a poznámek. Emigroval do Rakouska, stavěl tunely po celé Evropě. Je bohatý, má za sebou úspěšnou kariéru.  Nyní tu sedí, v očích smutek, bezradnost.

 „No co, maluju. Když mě to nebaví, píšu. Než jsem si zlomila hnátu, tak jsem chodila s babama na golf.“ Je mi ho líto, ale nevím jak ho utěšit. „Já prostě nemám čas přemýšlet co dělat. Spíš naopak, co ošidit, získat tak čas na něco, co mě baví.“

„Tebe neštve, že máš pořád barák plný lidí?“ Vyzvídá dál.

„A proč by mělo? Jsou to kamarádi, s některými se známe i pětatřicet let.“ Nebudu mu vyprávět, že občas přijdou nevhod. Že někdy mám pocit, že můj dům je jak pasáž na Václaváku. „Máme si o čem povídat. A taky víme, že kdyby se něco stalo, tak si navzájem pomůžeme.“

„Nechápu. To bych nesnesl.“ Říká rozhodně. Nechci mu říkat, že právě proto nyní jezdí po příbuzných, a pátrá, co kde prošvihl, proč ztratil smysl života, proč ho to na světě přestalo bavit. Lilly, jediný člověk, se kterým se snesl, je pryč a on je sám. Zoufale sám. Nemá nic, čeho by se chytil, nemá nikoho, kdo by mu hodil záchranné lano. Přátelství nikdy nepěstoval. Byl z těch lidí, kteří mají vždy pravdu, a názory jiných je nezajímají.

 Můj muž je na tom stejně jako já. Také pořád nemá čas. Hlavně ho nemá, když já po něm něco potřebuji. Má svá zvířata, která sbírá a zachraňuje. Jen ježky jsem mu zatrhla, protože mi smrděl celý barák. Tehdy měl rekord, v nemluvení s mojí maličkostí, celý týden. Prohlásil mě za bezcitnou, sebe střednou osobu, bez kousku citu.

„Hlavně, že klidně zbaštíš čtyři řízky na jedno posezení. A to prosím z ubohého čuníka Františka od sousedů.“ Já se nedám. „Tady je tvůj útlocit najednou v háji, masožroute. Mohl jsi mu zachránit život, a na zahradě mu vybudovat domeček. Cloony se svým prasetem i spal. To ty ne, ty ho klidně sežereš.“ K jeho obhajobně musím říci, že o všechna svá zvířata pečuje. Občas je ve stavu, kdy by i za řízení sekačky na trávu, mohl dostat pokutu za jízdu „pod vlivem“. To se pak parkem potácí osoba, sotva stojící na nohou, v doprovodu svých tří psů a černé kočky.  Ta se o sobě mylně domnívá, že je pes. Nikdy svoji povinnost vůči nim nevynechá.

 Pak má svůj golf, hraje ho od roku 8O. Takže ho nikdo nemůže podezřívat, že ho provozuje jen proto, aby byl IN. Parta staříků, soustavně se hádajících o pravidla, hrajících o „hodnoty“. To jest o jedno pivo v klubovně klubu. Jejich snaha je podřízena jedinému. Hrát lépe než Tiger Woods. Netouží po jeho penězích, ale po čísle, které on (Tiger Woods) je schopen na hřišti zahrát. Jsem daleka toho, mu vymlouvat, že z něho už ani černoch, ani Tiger nebude.

 Nedávno jsem četla, jaké podivné koníčky mají světové celebrity. Mnou milovaný Johny Deep, sbírá panenky. Představa, že tenhle pirát Jack Sparow, cigán z Čokolády, si hraje s Barbi a Kennem, mu vůbec nic neubírá v mém obdivu k němu.  Mohu se divit, že drsňák Mike Tyson, který požírá uši soupeřů, ve volných chvílích pěstuje holuby.  Je mi sympatický jeho koníček, proč ne. Ucho sem, ucho tam.

 Má sousedka, ještě ve věku čtyřiasedmdesáti let, se na Face Booku pohybuje jako ryba ve vodě (oproti mně, kterou nazývá počítačovým mágem, protože ji pořád něco opravuji a FB nerada). Hraje Farmville, její plantáže obdivují až v Austrálii. Pro někoho úplná blbost, ale já si říkám proč ne. Nenudí se, učí se anglicky, přijela za ní návštěva až z Fidži. Sousedka s její farmou na Farmville. Přesto, že mě tahle hra připadá úplně blbá a infantilní, fandím jí (tedy sousedce). Neotravuje po dědině, neshání drby, baví se. V neděli se vyzpovídá panu farářovi, že klela jako starý námořník, že záviděla. Dostane pár Otčenášů a Zdrávasů za trest, a odpoledne už zase sází, sklízí, kleje a závidí víc ovcí rozpínavému sousedovi.

Manželova teta paličkuje a rámuje své výtvory. Každé Vánoce obdaruje celou rodinu. Jistě, je tu malý problém. Nejlépe jí jdou holubičky. Sice pokaždé jiné, ale pověste si v bytě dvacet paličkovaných holubiček. Tak je posílám dál, svým dětem a ty zase dál. Je to hnusné, ale jiné řešení nenacházím. Ostatně popravdě mé obrázky také cestují, jako ty holubičky. Přijdu do ordinace, na odborné vyšetření k paní doktorce, kterou mi doporučil syn, najdu na stěně své dva obrázky. Dala jsem mu je k nějaké příležitosti a on je poslal dál.

 Ač nevěřící (spíš v tom nemám jasno), sbírám léta modlitební knížky. Za komunisty jsem je kupovala po osmi korunách v antikvariátech. Fascinovaly mě krásně vypracované vazby. Je s podivem, kolik práce si dali naši předci, aby věci i knížky byly krásné. Mám původní vydání knížek Julese Verna. Nádherné červenozlaté vazby. Ale to už je jiný příběh. Jen, že i sbírání je hezký koníček.

Chci jen říci: Mějme své koníčky. Je to něco co nám bude zpříjemňovat celý život. Bude nám to přinášet radost, zažene nudu z našich životů, obohatí náš život. Mějme pár opravdových přátel. O přátelství se musí pečovat, stejně jako o lásku. Pěstujme a opatrujme si svá přátelství, tak jako své koníčky.

Týden po návštěvě strýce, volala sestřenice, že strejda uklidil celý byt, vyšel na balkon, kulovnici si dal pod bradu, a vystřelil si mozek. Neměl nic. Ani přátele, ani koníčky a jediný člověk, kterého snesl, mu odešel. Věřím, že ten den nevynechal své hodinové cvičení, aby byl fit.